Prosinec 2014

ZDRHEJTE!

30. prosince 2014 v 14:29 | Kiwi |  Téma týdne

K vánocům jsem dostala reflexní luk. Huehuehuehuehue. Pro představu, vypadá takhle:

Měří asi 150 - 160 cm, váží kolem 1,1 kg. Pravdou je, že tímhle by se člověk dal zabít. Vidím to, když střílím do staré krabice od monitoru mýho mladšího bratra. Je to silnej, pevnej karton a šíp vystřelený ze Stínky, jak jsem svůj luk pojmenovala, jej propíchne skrz naskrz, jakoby to byl obyčejný kus papíru.

Střílet z luku jsem začala někdy začátkem listopadu, díky tomu, že se u nás na škole založil lukostřelecký kroužek. Samozřejmě mě to okamžitě začalo nezdravě bavit a hned jsem měla jasno o vánočním dárku. Tenkrát jsem vůbec netušila, co všechno se pod pojmem lukostřelba skrývá, jaké techniky nabízí, co všechno je k ní potřeba a vůbec... Vlastně to pořádně nechápu ještě teď. Ale o tom snad jindy.

Hlavní je, že teď, když jdu na zahradu a pokládám na lavičku (kterou jsem překřtila na stojan terče) jiż výše zmíněnou děravou krabici a když pak následně stojím a natahuju tětivu luku, vždycky si uvědomím, že v rukou svírám smrtící nástroj...

Hobit potřetí

16. prosince 2014 v 14:37 | Kiwi |  Články
Můj blog neumřel. Můj blog spí.

Ano, vážení, jdu psát článek, neboť zítra jede polovina naší školy do velevzdáleného města rakouského zvaného též Vídeň. To znamená, že nebudou písemky a že mám čas napsat něco o filmu, který jsem viděla v neděli.

Ještě než začne článek samotný - Rvalo mi srdce viděti bratra svého odjíždět do mít dalekých (až do Českých zemí prý), aby se nasadivše si jeho ''kostým'' s vámi některými blogerkami setkal tváří v tvář a shlédl s vámi závérečné dílo pana Džeksna. Celou dobu jsem vzpomínala a doufala, že vám Kořen vyřídí mé pozdravy i to, že jakmile to jen možné bude, dorazím tam k vám do zemí neznámých také.

Jelikož z bratra se mi moc informací o vašich osobách nedostalo (snad jen, že Irith s Polly jsou přesně tím, kým se zdají být (upovídanými hobity)), musela jsem si počkat, až nějaké články napíšete vy nebo až fotešky proniknou i na fejzbůk. Konečně tedy vím s naprostou jistotou, že jste osobami reálnými a že mé představy o vás zas tak vzdálené nebyly. (Snad mi prominete, že jsem vás ukázala na fotce svým blízkým kamarádkám - jedna podotkla, že máš, Polly, krásné vlasy, na čemž se nás shodlo více.) Nuže, fotku mám teď uloženou v tabletu mezi ostatními, a pokud svolíte, přidám si ji na svou budoucí fotkovou nástěnku, která bude viset na internátě.


A nyní již k filmu samotnému.

Od Bitvy pěti armád jsem toho moc neočekávala. Myslela jsem si totiž, že potom, co jsem viděla Šmakovu dračí poušť, už mě nemůže nic nadchnout ani ohromit... Nikdy jsem se více nemýlila.

Příběh měl rychlý spád. Žádné zbytečně ukecané scény ani nic takového. Přesně můj vkus.

Přiznám se, že nemám vůbec ráda Thorina. To je pořád jak je Thorin drsný, super bojovník, neocenitelný vůdce a bla bla bla bla bla. Nudilo mě to... Jenomže po tom, co ze sebe epickým pohledem do zlaté podlahy setřásl Dračí nemoc, mi přišel jako úplně jiný trpaslík a na tu chvíli, než zemřel, jsem ho dokonce i začala mít ráda.

Bilbo je u mě výhra ve všech směrech. Nejsympatičtější postava ze všech. Každým jeho činem mi bylo jasnější a jasnější, že jsem nalezla svoji nejoblíbenější středozemskou postavu vůbec. A tečka. Víc k tomu říkaz nemusim. (Ne, ne, ne, není to tím, že ho hraje Martin Freeman!!! Vůbec! :D)

Další postavou mi blízkou byl Bard. Je to člověk milionkrát epičtější než nějakej Thorin. Má svůj styl, smysl pro humor a hlavně - je kreativní. Ničeho si nevážím víc jak kreativních lidí. (Pokud vám někdy na něco řeknu, že je to kreativní, je to nejvyšší možná pocta, jakou ode mě můžete dostat.)

Velice nevýrazný mi přišel Gandalf. Jakoby si už svoje odehrál v předchozích dvou dílech... Asi je to pravda. Stejně tak Radagast...

Naopak velikým překvapením pro mě bylo vidět Elronda, Sarumana, Saurona a Galadriel v akci. To jsem si opravdu užívala jak jen to šlo a ani jsem nedutalala, i když to bylo snad celé digitální.

Titul nejroztomilejší postava u mě vyhrává Kozk a to na plné čáře. Zamilovaný Legolas = vrchol roztomilosti!

Tím se dostáváme k postavě, která je tam omylem - Tauriel. Přiznám se, že mi nevadí ani ona, ani její lovestory. Něco to tomu filmu dodává. Vážně. Jenom je trochu blbá - zabijou jí Kiliho před očima a ona jen bulí. Ja bych vybuchla vzteky a rozdrápala toho skřeta klidně holýma rukama.

Nezapomínejme na zvířata. Kořenova Lama - zemřela. Chlupaté prasátko - mrtvé :(. Nechť odpočívají v pokoji... Dokonce Kozkovy kozy se vydaly válčit, nechaly se osedlat trpaslíky. A ti hnusní netopýři nebo zeměžrouti... Radagastovi ušatci! To uť vydá na slušnou Zoo.

Říkejte si, co chcete, ale za mě je to nejlepší díl Hobita a vůbec... Nejlepší díl z celého PP. Ano, má svoje chyby, ano, není podle knihy, ale u mě vyhrál!

Nakonec nezbývá než říct obrovské díky panu Tolkienovi. Má můj ( a určitě i váš) nehynoucí obdiv za vytvoření nejepičtějšího, nejslavnějšího, nejpropracovanějšího, nejtajeplnějšího, nejkrásnějšího a všemi emocemi nabitého světa.
Samozřejmě i pan Jackson, který, podle mě, dal tomuto světu tvar a tvář.
Děkuju.

#OneLastTime #TheHobbit